Konečně jsme se doplazili do Banffu navzdory všem protivětrům. Důkazem jejich síly je fakt, že vedle mě poměrně dlouho letěl pták a téměř mi nestíhal. A důvodem není to, že bych rychle jako pták jela.
Dnes jsme naposledy sdíleli silnici s auty. Kompenzací nám byly krásná panorama-ta Skalistých hor, modrozelené řeky a jezera a těžařské megakomplexy.
V Canmore si Ondra zašel koupit teplý spacák, protože jako rampouch by měl výrazně sníženou pohyblivost. Popovídali jsme s majitelem obchodu, a po zmínce, že mám pracovní vizum do Kanady a chystám se sem vrátit, mi pohotově nabídl práci a dokonce to zřejmě myslel vážně. A já to asi vážně vezmu :) Poslal nás ještě za nedaleko žijící českou emigrantkou. Bohužel jsme se nedoklepali, takže překvápko nevyšlo.
Zítra tedy vyrážíme na první kilometry z plánované trasy. Snad sem tam někoho potkáme, protože to vnímám jako zatím nejlepší zážitky.
Na závěr ještě dvě fotky přírody a jedna ze základní školy. Ale tak kdo tenhle znak pro cyklostezku vymyslel?...
úterý 19. srpna 2014
Konečně hory
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Terezko píšeš to krasne, musim se smát:) zatim to zní paradne. Jak vždycky Marta říkala o pocitech tak ted mam pocit ze to bude parádní. Dokládá to uz jen fakt ze mate štěstí na lidi. Myslim na vás, opatruj těsně a tesim se na další příspěvek. Pusu kacirek
OdpovědětVymazat