Kolo-rádo

Zdravím vás z Colorada, hornatého pupku USA, kde se už pár dní nacházíme. Asi 10 metrů před vjezdem do dnešního kempovacího stanoviště jsme dosáhli hranice 3000 km, takže jsem nakonec nemusela jezdit kolečka kolem stanu, abych vám tuto šťastnou novinu mohla zvěstovat. Tím že jsme doposud téměř každný den výrazně přesahovali náš denní 80ti km limit, máme teď k dobru slušnou několikadenní rezervu.
S knedlíkem jsem si opět dala na čas, tentokrát protože na mě hupsla zákeřná krize, která z čista jasna změnila můj postoj z "už tady můžu být jenom měsíc" na "ještě musím přetrpět jeden měsíc". Krizi ale v mžiku dokázala spravit teplá sprcha (po nechutně dlouhé době), pračka, pár přesně načasovaných zpráv z ČR a pár modrých ptáčků urputně se snažících mě rozveselit. Tak jsem tu mršku zavřela do šuplíku, který se snad v boulích nebude otvírat a jedu zas se stejným nadšením dál. Ještě že tak. Colorado se nám oběma odvděčuje zatím nejkrásnějšími výhledy, i když platíme celkem tvrdou měnou na stupnici ztvrdlosti stehen. Opět přikládám spoustu fotek, ze kterých asi poznáte, že jsem úchyl na břízovité porosty a podzimní barvy. Krásy podzimu by zde měly vyvrcholit za týden, jak mě informovala postarší dáma, kterou jsem potkala za prazvláštních okolností. Sedíce na terásce menšího obchůdku, vyslechla jsem nedopatřením konverzaci politického klubu zdejších vesničanů a dozvěděla se mimo jiné, že situace v Jugoslávii a Gruzii je neúnosná nebo že Spojené státy by měli neprodyšně uzavřít svou hranici vůči imigrantům stejně jako to udělalo Dánsko, než bude pozdě. Zrovna když jsme se zvedli k odchodu, dostala jsem od oné dámy pozvání do klubu, což jsem s těžkým srdcem musela odmítnout. Každopádně můj přízvuk mě stejně prozradil, a jelikož pocházet z České republiky je podle reakce stejné jako přijít ze Zanzibaru, za člena by mě stejně asi nevzali.
S příjezdem do Colorada jsme shledali, že jsme se ocitli na půdě obývané z nemalé části občany s mexickými kořeny a španělština je slyšet, čím dál tím častěji. To dokazují i názvy některých městeček jako Como, Salida, Poncha Springs, kterými v následujících dnech máme projet. V Novém Mexiku snad i opráším moje základy španělštiny pro zoufalce.

Jak se prodíráme dále na jih, teplota přes den začíná stoupat, dnes asi 35º na slunci, každou noc ovšem mrzne. Voda, kterou si s sebou taháme (nemáme filtr) se tudíž začíná pronášet. Její cena je ale v Coloradu známá a tak už jsme byli dvakrát z ničeho nic obdarováni malými petlahvemi s vodou. V obou případech to bylo na vrcholu, kde zřejmě vypadáme tak, že další míli nepřežijem a nikdo na cestách nechce další povalující se mršinu. Ne, lidi jsou tu všude vážně skvělí a o podporu a zájem tu není nouze.

Krajina Colorada je opět o poznání jiná. Od břízovitého porostu jsme se přehoupli k zakrslým mexickým borovicím a jalovcům, abychom se následně ocitli ve skoro typickém českém lese s Jeníčkem a Mařenkou, bohužel bez perníkové chaloupky. Doufám, že s každým dalším dnem nám bude vegetace předhazovat nové a barevnější kousky jako na módní přehlídce. Kopce a občasné skály dodávají krajině majestátnost a z cyklopohledu respekt a odměnu ve formě výhledů do členitých údolí po výjezdu na vrchol. Jen škoda, že sjezdy jsou tak rychlý. Člověk neví jestli se má dřív kochat, užívat si rychlost, koukat kam jede nebo se znepokojovat tím, proč mu brzdy kvílí jak prase na porážce. A najednou je dole a už aby zas funěl nahoru.
Fauna je stále podobná, všude spousta srn (elků), krav, koní, veverek z Doby ledové, hlučných cvrčků a minihadů, taky jsem vám vyfotila kojota, ale asi měl nadpřirozené schopnosti, protože na té fotce prostě není vidět. A před pár dny mě při pokusu o očistu u potoka vylekal obří bobr velikosti malého krokodýla (nebyla jsem dlouho v ZOO). Bobři prý celkově změnili podobu zdejší krajiny (hned po člověku jsou v tomto ohledu nejschopnějším živočichem) vytvářením svých hrází a rybníčků, ale byli téměř vybiti "muži z hor" jako byl třeba Jim Bridger (a jejichž muzeum jsme neviděli), kteří se živili jejich lovem a prodejem.

Zítra nás čeká výjezd na druhý nejvyšší bod celé trasy, divide Boreas Pass (3500 mnm), kde se chystáme nahoře i stanovat. Tak nám držte zaťatý stehna, ať se tam vůbec vyhrabeme, protože přes poledne pojedeme přes dvě města, a jestli jen v jednom z nich bude Pizza Hut, který nabízí all-you-can-eat za 7 doláčů, tak jsme ztracený.