pátek 19. září 2014

Po červeném koberci

Pro dnešek sem házím pouze telegrafický nášup s pár kýčovitými fotkami ze včerejšího výšlapu než zase na pár dní zmizíme v divočině.
Kdyby byl každý kopec jako Boreas Pass jezdím klidně dva denně. I přesto, že se nám dopoledne nakonec opravdu podařilo dovést další Pizza Hut blíže ke zkrachování naším hodováním v all you can eat bufetu (viz foto u první dávky s nefalšovaným štěstím v očích), dokázali jsme pokračovat dál po houpavé cyklostezce. Byla to první pořádná městská cyklostezka, vedoucí podél přehrady a spojující města Dillon, Frisco a Breckenridge, lyžařská centra zdejšího turistického kraje Summit County. Provoz na ní byl srovnatelný s Tour de France, stejně tak i rychlost cyklistů. Jejich vyrýsované oholené nohy házely zrcátka až z toho zrak přecházel. Já se nemůžu blýsknout ani kdybych stokrát chtěla, protože vítr si pohrává s kadeřemi na mých svalnatých lýtkách (Cimrman).
Z Breckenridge, připomínající alpské městečko, jsme nastoupili na dlouhé táhlé stoupání, které si drželo stále stejný velice mírný stupeň sklonu a dostalo nás nahoru téměř bez námahy přímo po červeném koberci z červeného písečku ze stejně barevných skal. A mně nebyl nápadný ani sklon kopce, ani ta starodávná lokomotiva pod kopcem, ani ta 120 let stará obrovská cisterna na doplňování vody do lokomotiv uprostřed kopce, až nahoře u železniční závory jsem si vzpomněla, jak mi jakási paní v Montaně povídala, že Boreas Passu se není vůbec třeba bát, protože cesta vede podél dřívější železnice. Nahoře v 19. století bývala nejvýše položená pošta v US a bydlelo zde 150 lidí. Ve sjezdu jsme našli i staré kolejnice, ustlali si hned vedle nich a nechali si zdát o Divokém západu.
Dnešek byl celkem nuda, ocitli jsme se v béčkové pustině na pánvi, čímž myslím geografický termín pro rovinu, i když slunce nás tam taky smažilo nemilosrdně. A já si hrozně koleduju a ptám se, kde je ten sníh?! Každopádně natočili jsme další rezervu a otevřeli jsme téma: Co budeme dělat v El Pasu s takovým předstihem? Celkem rychle jsme dosáhli konsensu a plán zní: Tequila, amigos.
Buenas noches.

4 komentáře:

  1. Buď pyšná na české lýtko Járy Cimrmana ;-) ... a když vidím ty koleje, tak na americký železnice bych tedy nespoléhala, Tery :-D ! Ještě že máte ten náskok. To tequila v cíli bude jistější :-) !!! Krásný fotky , úplná idylka ... tedy z pohodlí domácího gauče ;-) Knedlík dobrej - chci nášup :-D ! Papá, amigos :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný fotky, jeden stan a chlastačka v hledáčku. Máte se krásně. ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty koleje mě dostaly!!!! Taky bych měla štěstí v očích :)

    OdpovědětVymazat